Toužím, tedy jsem!

Touha je to co nás žene kupředu ale i to díky čemu můžeme strádat. Některé touhy zůstanou nenaplněné jiné se splní. Všichni po něčem toužíme, něco si přejeme. Někteří touží po postupu v kariéře, jiní sní o děťátku, druzí čekají na ideálního partnera. I když jsme v životě spokojeni a naše největší touhy se jednoho dne vyplní, objeví se zase jiné a tak to bývá stále dokola. Život bez touhy by byl fádní a možná by i ztrácel smysl. Toužíme po dětech a když se narodí přejeme si aby byli šťastné. Třeba den co den chodíme do nudné práce ale drží nás nad vodou představa že si po výplatě zase budeme moci udělat něčím radost. Koupíme si novou kabelku, boty, kabát a už opět pokukujeme po krásném svetříku ve výloze a plánujeme jak příště obohatí náš šatník.

Když zapátrám v historii svých myšlenek a pocitů vzpomenu na své dětství. Jako malá jsem byla spíše zakřiknuté dítě. Byla jsem spíše ten typ děcka co si vyhraje samo. Nějaké kamarádky jsem sice měla, ale vždy mě víc těšila představa že si doma po škole zase budu moci zalézt ke knize, než že s holkami budu dovádět na hřišti. Milovala jsem svět knih a ráda jsem navštěvovala svět fantazie, kde žily princezny, princové na bílém koni a rusalky. V době dospívání kdy jsem svět pohádek vyměnila za dívčí románky jsem s knihou v ruce snila o svém prvním klukovi a první puse. Čas plynul dál a záliba pro literaturu mi zůstala. Dívčí románky jsem už dávno vyměnila za jiný druh žánru, přesto jsou pro mě knihy stále důležitou součástí života.