Co bude dnes k večeři

Neustálé přemýšlení s ohledy na chutě členů domácnosti, na rodinný rozpočet, na stav mrazáku a lednice. Vaření pro mě byla vždy spíš povinnost než zábava. I když nemá smysl přemýšlet nad tím jestli baví nebo nebaví, udělat se to prostě musí. Rychlé věci, pokrmy z jednoho hrnce, moučníky bez vážení to mám nejradši. Dělá mi potěšení zkoušet nové recepty, díky tomu jsem vyhnala nudu z vaření a s velkým očekáváním stepuju nad sporákem a těším se až ochutnám zase něco nového.

 

Ze starých knih zjištuji že lidé dříve si také rádi dopřávaly, ovšem tehdy se při vaření používalo méně surovin, masa v chudších vrstvách bylo po málu. Vařilo se ze sezóních surovin, bylo to prostě jiné. Někteří dnes rádi odvykají vaření, nakupují polotovary nebo si za nějaký peníz nechávají dovážet jídlo domů. Jiní zase holdují zahraničních surovinám a koření a štědře s nimi zachází.

 

Někdy si říkám jaké to bude za sto, dvěstě, třista let, jak se bude vařit, jaký způsob stravování budou lidé vyhledávat? No, možná bych se hodně divila.